Co nás brzdí

5 věcí, které brzdí rozvoj cestovního ruchu v menších městech v ČR

Platformu Travelbakers jsme založili, protože jsme chtěli pomoci s rozvojem cestovního ruchu v ČR. Sešla se nás parta lidí a rozhodli jsme se, že budeme péct cestovní ruch v ČR podle vlastních ingrediencí. Začali jsme přednášet, debatovat a inspirovat, jak posunout cestovní ruch u nás dopředu. Brzy to budou tři roky od našeho prvního školení. Za tu dobu jsme jich stihli téměř 60 a potkali jsme se osobně s více než 500 lidmi z různých regionů, kteří jsou spojeni s cestovním ruchem v ČR.


Náš dnešní příspěvek shrnuje to, co v Travelbakers vnímáme jako největší překážky rozvoje cestovního ruchu u nás (na ty dobré věci se zaměříme zase někdy příště :) ). Přestože vycházíme z desítek rozhovorů s těmi, kteří se v ČR turismem zabývají, jedná se o náš osobní pohled. A abychom nemluvili moc ze široka, zaměříme se na to, co podle nás brzdí rozvoj cestovního ruchu především v menších českých obcích a městech. 

1. Projektů přibývá, počet lidí je pořád stejný

Bavíme-li se s lidmi, kteří mají na starosti turisty ve svém městě, o tom, co právě připravují, překvapí nás téměř vždy množství souběžně běžících projektů. Pár zaměstnanců se v malé obci snaží zrealizovat to, co stěží zvládají týmy ve velkých městech s více lidmi i prostředky. Většinou tím utrpí kvalita samotné akce nebo produktu.Vymýšlet nové aktivity je paradoxně jednodušší, než ty staré škrtat. Skutečně dobrý projekt ale potřebuje čas i soustředění.


2. Měření čehokoliv je neznámý pojem

Doba digitální přinesla možnosti lepšího měření a práce s daty. Většina menších pracovišť však nepracuje ani se základními analytickými nástroji pro web. Rozhodnutí se zakládají pouze na domněnkách a pocitech.

Přitom právě v cestovním ruchu toho můžeme on-line i off-line měřit a vyhodnotit tolik - kdo navštěvuje naše webové stránky a Facebook, kolik lidí navštívilo náš stánek na veletrhu (a zda se nám tam tedy příště vyplatí jezdit...), komu a kam rozdáváme turistické noviny, z jakých portálů k nám lidé nejčastěji přicházejí... 
Měření samozřejmě úzce souvisí také s realizací a vyhodnocením projektů. Pokud neměřím, nic vlastně neřídím, což je v našich luzích a hájích bohužel poměrně častý jev.


3. Vzdělávání lidí je až na posledním místě

Stejně jako každé odvětví, které se postupem času vyvíjí, i cestovní ruch vyžaduje neustálé vzdělávání se. Situace v turismu je ještě o něco málo složitější, protože do něj zasahuje spousta dalších oborů jako je marketing, event management, webový design apod. Udržet krok je tak poměrně náročné.
Přesto se na pravidelné vzdělávání pracovníků v cestovním ruchu dedikuje minimum času i finančních prostředků. Profesionálové zodpovědní za turismus v menších obcích často neznají současné trendy nebo neovládají moderní metody, které vedou k vyšší efektivitě a kvalitě práce. Vše se dělá tak, jak bylo zvykem. Schází prostor věnovat se rozvoji a zkoušet nové postupy. 

4. Cestovní ruch není politickým tématem, ale politika jej do velké míry ovlivňuje

Do cestovního ruchu v České republice nepřímo a přitom do velké míry zasahuje politika. Zejména v menších městech je turismus nehmatatelné politické téma a stejně tak jako v jiných oblastech, kterých se dotýká povolební změna obsazení ve funkcích, zde chybí kontinuita ve strategii a cílech.
Nízký potenciál kariérního rozvoje, a co si budeme povídat i tabulkový plat, odrazují zejména mladé lidi studující cestovní ruch. Ti po škole raději zakotví v komerční sféře, což je škoda, protože právě jejich pohled a to, co se naučili během studií, by mohlo cestovnímu ruchu v menších obcích pomoci.


5. Inovace je příliš velké riziko, nosí se uniformita

Ať už se vydáte objevovat krásy ČR kamkoliv, můžete občas nabýt dojmu, že je vlastně jedno, kam jste přijeli. Na turisty čeká většinou to samé.
Málokdo má odvahu vykročit z pomyslného davu a přilákat do svého kraje cestovatele něčím neobvyklým a třeba i šokovat. Novinky a inovace často nemusejí vyjít, je to vždycky o tom jít do rizika a třeba i neuspět, zkusit udělat něco jinak a snažit se stát pomyslným leaderem. Každé místo by mělo znát svoji unikátní výhodu, zaměřit se na ni a nabídnout ji nejvhodnější cílové skupině.